HISTORIE MODELU
BMW M3 DTM nebyla pouze ikonická, ale i veleúspěšná. Do DTM byla nasazena prvně v roce 1987 jako nástupce cestovní M635CSi. Nejednalo se o čistě tovární nasazení, jelikož BMW Motorsport vůz vyvinulo a prodávalo je soukromým týmům s různými druhy tovární podpory. Všechny tovární karoserie vznikaly u francouzské společnosti Matter a byly prodávány formou kitu k dostavbě, včetně všech ostatních komponent vozu. Zpočátku bylo užíváno upravené jednotky S14 o objemu 2,3L, nicméně pomocí homologačních speciálů civinílní verze pod označením Evolution I, Evolution II a Sport Evolution došlo na úpravy původního vozu, přičemž poslední zmiňovaná verze pak přinesla pohonnou jednotku o objemu 2,5L. Vozy o objemu 2,3L dosahovaly výkonů okolo hranice 300 koní, 2,5L pak 340 koní. Omezovač se v průběhu sportovního užívání posunul z 8.400 ot/min na 9.300 ot/min. Vzhledem k okruhovému použití měl vůz ohromné šestipístkové přední brzdy, zatímco zadní čtyřpístkové měly vcelku standardní rozměry. Převodovka Getrag měla svůj původ v civilní verzi. Na čem se zapracovalo značně byla hmotnost vozu - ta dosahovala hodnoty 940kg. Na voze byly použity mj. hliníkové obaly zadního diferenciálu.
Hned první sezona roku 1987 přinesla vozu úspěchy. Renato Ravaglia se stal mistrem světa v seriálu cestovních vozů, zatímco Eric van de Poele mistrem DTM. Je nutno přiznat, že obojí se tak stalo o chlup před dotírajícími Fordy Sierra, které v tomto roce mohly startovat v evoluci RS500. Vítězství v evropském šampionátu cestovních vozů Wiltfrieda Vogta nicméně tak těsné nebylo, navíc mu z druhé pozice jistil záda Altfried Heger.
Barvy BMW s modelem M3 E30 hájilo několik týmů, jmenovitě Zakspeed, Schnitzer, Bigazzi a Linder. Tato generace vozů hájila čest značky do roku 1992, kdy BMW opustilo DTM z důvodů nových předpisů a strmě se zvyšujících nákladů. V roce 1993 nasadilo následovníka E36, nicméně do DTM se naplno vrátilo až po mnoha letech.
NÁŠ VŮZ
Tento unikátně zachovalý vůz, který má na všech komponentech ještě původní výrobní čísla BMW Motorsport, dokázal v poslední sezoně 1992 vyhrát dva závody DTM v rukou Steva Sopera a hraje tak podstatnou roli v historii zlaté první éry DTM.
Vůz následně v letech 1993 a 1994 provozoval v DTM Josef Venc v barvách jeho hlavního sponzora Kaučuk Kralupy. Poté vůz strávil mnoho let v depozitu v České republice. To také vysvětluje jeho unikátní původ. Mimo předních blatníků je vůz kompletně dobový a mělo o něj zájem i BMW Museum do svých sbírek. Odtud jej získal významný sběratel závodních vozů Florent Moulin. Od něho vůz v roce 2013 získala naše společnost, a tak se po letech vůz zase vrátil zpět do České republiky.
V roce 2013 zorganizoval předchozí majitel vozu vzpomínkovou akci v prostorách BMW Motorsport, jíž se mimo vozu zúčastnili téměř všichni podstatní lidé, kteří měli s teamem Bigazzi v těchto letech co dočinění, včetně Steve Sopera. Všichni zanechali na voze své vzkazy budoucím generacím. Vzhledem k tomu, že dva podstatní již nejsou mezi námi (Paul Rosche a Karl Heinz Kalbfell), stal se tento vůz definitivně součástí historie BMW Motorsport.
Sesterský vůz sezony 1992, který pilotoval druhý jezdec stáje Bigazzi, Emmanuele Pirro, je dnes v privátním držení sběratele na Novém Zélandě.
Vůz je plně funkční a naposled byl vyzkoušen v závodním nasazení v roce 2015 na Hockenheimringu.
